Your knowledge aimed beacon
Všechno se změnilo, ale parní vlak mezi Apeldoornem a Dierenem zůstal. Ne jako každodenní dopravní prostředek, ale jako zvláštní atrakce. Zažijte pronikavý zvuk parní píšťaly. Zažijte bušení, vývoj páry a tažnou sílu mohutných parních lokomotiv. Cesta parním vlakem vás provede po více než sto let staré železniční trati King's Line. Trasa, která vede mezi řekami Veluwe a IJsselvallei, s rozmanitou lesní a luční krajinou.
Původní železniční trať provozovala společnost Locaalspoorwegmaatschappij Hollands Noorderkwartier (1884 - 1935). Od 1. ledna 1936 do 29. května 1940 byla trať uzavřena pro osobní dopravu. 5. ledna 1941 byla trať trvale uzavřena pro osobní dopravu; stejně jako železniční stanice v Medembliku.
Dnes je železnice provozována jako turistická atrakce. Ústředním bodem její sbírky je bývalá lokomotiva 7742 Bello společnosti Nederlandse Spoorwegen, jediná dochovaná lehká parní lokomotiva v Nizozemsku. Mezi další parní lokomotivy v provozuschopném stavu patří tři tramvajové lokomotivy, z nichž dvě jsou uzavřené tramvajové lokomotivy (parní figuríny). Zbývající jsou: tři průmyslové lokomotivy; německá lokomotiva, která je přestavěna na repliku holandské železniční posunovací lokomotivy (z řady, z níž několik sloužilo i na parních tramvajích); a lokomotiva průmyslového typu, která sloužila u parní tramvajové společnosti v Zuid-Hollandu, která stále čeká na restaurování. Jedna z průmyslových lokomotiv je dlouhodobě zapůjčena muzeu Buurtspoorweg [nl].
Zuid-Limburgse Stoomtrein Maatschappij (South Limburg Steam Train Company) neboli ZLSM je historická železnice, která jezdí z hlavní stanice Simpelveld do Schin op Geul a Kerkrade na jihu Nizozemska. Jezdí také přes hranice ze Simpelveldu do Aachen-Vetschau a má rozsáhlou sbírku vozového parku. V současné době je ZLSM partnerem Great Central Railway v Anglii, protože obě mají dvoukolejné tratě, i když jedna je nepoužívaná.
Má 29 km kolejí a 8 zastávek.
Parní železnice Dendermonde-Puurs (Stoomtrein Dendermonde-Puurs) je historická železnice, která se nachází v belgických provinciích Východní Flandry (Oost-Vlaanderen) a Antverpy (Antwerpen).
Vede z města Dendermonde do města Puurs na přibližně 14 km kolejí o standardním rozchodu 1 435 mm. O železnici se stará nezisková historická železniční společnost SDP. SDP, což je zkratka pro Stoomtrein Dendermonde Puurs neboli Parní vlak Dendermonde Puurs , má depo na nádraží v Baasrode-Noord. Vlaky jsou taženy parními i motorovými lokomotivami.
Chemin de fer à vapeur des Trois Vallées (česky Parní železnice Tři údolí) je historická železnice v jižní Belgii, která vznikla v roce 1973.
Jedná se o neziskovou společnost, která provozuje železnici z městečka Mariembourg u Couvinu do Treignes u Viroinvalu. Délka železnice je přibližně 14 km na standardním rozchodu kolejí. Název společnosti je odvozen od tří řek, kterými trať prochází: řeka Eau Blanche, řeka Eau Noire a řeka Viroin. Dědičná železnice se napojuje na větší belgickou železniční síť v Mariembourgu.
Společnost provozuje dvě hlavní zařízení. V Mariembourgu si společnost vybudovala vlastní nástupiště v blízkosti staré lokomotivní okružní stanice a vodárenské věže a v Treignes, bývalé pohraniční stanici, bylo vybudováno muzeum s velkou dílnou. Poslední 3 kilometry z trati (částečně zřízené ve Francii) jsou již nepoužitelné, protože její tunel byl prodán a přeměněn v houbařskou továrnu.
Společnost byla založena bývalými zaměstnanci železnice a v prvních letech své existence zakoupila mnoho parních lokomotiv z převážně rodícího se uhelného průmyslu. Od té doby získala také reprezentativní vozový park z Belgie a sousedních zemí, Francie a Lucemburska, a ze zemí, kde se parní lokomotivy ještě používaly, například z Polska a východního Německa.
Muzejní železnice Blonay-Chamby (francouzsky Chemin de fer-musée Blonay-Chamby, BC) je krátká, 3 km dlouhá strmá, ale adhezní železnice s metrovým rozchodem, provozovaná jako součást železničního muzea Blonay-Chamby a využívající historické parní a elektrické lokomotivy a kolejová vozidla. Využívá železniční trať Blonay-Chamby, kterou původně postavila společnost Chemins de fer électriques Veveysans. Na obou koncích je napojena na železnici, na horním konci ve stanici Chamby na trati Montreux-Lenk im Simmental a na dolním konci ve stanici Blonay na železniční trati Vevey-Les Pléiades provozované společností Transports Montreux-Vevey-Riviera.
Dampfbahn-Verein Zürcher Oberland (DVZO), doslova. "Spolek parních vlaků Zürcher Oberland", je sdružení historických železnic se sídlem ve švýcarském kantonu Curych. Vlastní historické lokomotivy a vozy a provozuje železniční dopravu mezi městy Hinwil a Bauma po většinu nedělí od května do října, kromě toho provozuje charterovou dopravu na celé švýcarské železniční síti.
Jednokolejná trasa vede z Hinwilu, konečné stanice železniční trati Effretikon-Hinwil, přes železniční trať Uerikon-Bauma do Baumy na křižovatce s železniční tratí Tösstal, s mezizastávkami v Ettenhausen-Emmetschloo, Bäretswil a Neuthal. Mezi Neuthalem a Baumou má trať nejstrmější stoupání 29,2 ‰. Celá trať je elektrifikována napětím 15 kV 16,7 Hz.
Parní železnice Furka (německy Dampfbahn Furka-Bergstrecke (DFB)) je památková železnice provozovaná převážně dobrovolníky, která provozuje částečně ozubnicovou trať přes průsmyk Furka mezi městy Realp v Uri a Oberwald ve Valais. Je to starý horský úsek železnice Furka Oberalp Bahn (FO), který byl opuštěn po výstavbě tunelu Furka. Společnost Verein Furka-Bergstrecke ji postupně uvedla zpět do provozu pouze s využitím parních lokomotiv, přičemž celá trať byla dokončena v roce 2010. Díky tomu je téměř 18 kilometrů dlouhá železnice Furka nejdelší provozovanou neelektrifikovanou tratí ve Švýcarsku. Je také druhou nejvýše položenou železniční křižovatkou v Evropě, hned po Bernské železnici. Na urijské straně trati se zároveň jedná o nejvýše položenou železnici ve středním Švýcarsku.
Muzejní železnice Jokioinen se nachází ve finském městě Jokioinen. Nachází se na poslední provozované komerční úzkorozchodné železnici ve Finsku, Jokioinenské železnici o rozchodu 750 mm.
Muzeum bylo založeno 2. února 1978, čtyři roky po ukončení provozu komerčně provozované železnice, kdy nová akciová společnost Jokioinen Museum Railway Limited (finsky Jokioisten Museorautatie Oy) koupila železniční trať z Jokioinenu do stanice Minkiö s pozemky a souvisejícími budovami. V témže roce začaly jezdit muzejní parní vlaky. V roce 1994 byla trať rozšířena o osmikilometrový úsek mezi Minkiö a Humpilou.
Muzejní železniční stanice v Humppile se nachází vedle stanice tratě VR Turku-Toijala, což umožňuje pohodlný přístup do muzea.
Ve stanici Minkiö se nachází muzeum úzkorozchodné železnice se sbírkou vozů a lokomotiv. V okolí železnice se nachází řada dalších zajímavostí.
Historická železnice Frankfurt (Historische Eisenbahn Frankfurt) nebo HEF je německá muzejní železnice ve Frankfurtu nad Mohanem. Společnost byla založena v roce 1978 a jejím cílem je zachování historické, cenné železniční techniky v provozuschopném stavu, zejména parních lokomotiv, jako technických a kulturních památek.
Od roku 1979 jezdí několik víkendů v roce pravidelná muzejní doprava po kolejích Frankfurtské přístavní dráhy (Frankfurter Hafenbahn) mezi zastávkami Mainkur, Eiserner Steg a Frankfurt-Griesheim. Od roku 1981 pořádá spolek každoročně o svatodušních svátcích Königsteinskou železniční slavnost (Bahnhofsfest Königstein), kdy je provozována Königsteiner Bahn mezi městy Frankfurt-Höchst a Königstein im Taunus. Kromě toho jsou vozidla frankfurtské historické dráhy využívána ve speciálních službách po celém Německu.
Dampfbahn Fränkische Schweiz e. V. (Francouzská švýcarská parní železnice, spol. s r. o.) neboli DFS je německá muzejní železnice provozovaná zapsaným spolkem (eingetragener Verein) v Ebermannstadtu, v oblasti severního Bavorska v Německu, známé jako Francké Švýcarsko.
Mellrichstadt–Fladungen railway
Železnice Mellrichstadt-Fladungen, nazývaná také Streutalbahn, je bavorská vlečka spojující Mellrichstadt v Dolních Frankách (Unterfranken) s městečkem Fladungen, které leží v pohoří Rhön.
V roce 1996 byla odbočka znovu otevřena až do Ostheimu jako muzejní železnice provozující takzvaný Malý Rhönský vlak (Rhön-Zügle). V roce 2000 byla znovu otevřena celá trasa do Fladungenu. Klenotem muzea je zrestaurovaná bavorská parní lokomotiva GtL 4/4 s číslem 98 886, která je zapůjčena z města Schweinfurt. Muzejní železnice je součástí Franckého skanzenu (Fränkisches Freilandmuseum) a železnici provozuje Spolek přátel dolnomohanské železnice (Eisenbahnfreunden Untermain).
Bavorské železniční muzeum (Bayerisches Eisenbahnmuseum nebo BEM) je železniční muzeum, které sídlí ve starých lokomotivních halách na nádraží Nördlingen v Bavorsku. Je domovem více než 100 původních železničních vozidel a od roku 1985 sídlí v depu (Bahnbetriebswerk nebo Bw) v Nördlingenu.
Bavorské železniční muzeum obsluhuje historickými vozidly trať do Gunzenhausenu a úsek z Nördlingenu do Feuchtwangenu[3] na trati do Dombühlu. Jeho dceřiná společnost BayernBahn Betriebsgesellschaft mbH je zodpovědná za údržbu trati do Dombühlu pronajaté od Deutsche Bahn, stejně jako za provoz muzejních vozidel na zvláštních vlacích, ale i za další služby, například při údržbě jízdních souprav. Kromě toho jsou v oblasti Nördlingenu již několik let vypravovány působivé nákladní vlaky, např. pro přepravu dřeva a dřevařských výrobků. K tomu se obvykle používají motorové lokomotivy třídy V 100 i V 60, ale někdy jsou zapojeny i muzejní parní lokomotivy.
Eisenbahnmuseum Bochum-Dahlhausen je železniční muzeum, které se nachází jižně od města Bochum ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko v Německu.Založila ho Německá železniční historická společnost DGEG v roce 1977 a sídlí v lokomotivním depu, které bylo postaveno v letech 1916-1918 a jehož provoz byl ukončen v roce 1969. Poté DGEG převzala celý areál o rozloze 46 000 metrů čtverečních a vybudovala zde největší železniční muzeum v Německu. Uprostřed muzea se nachází strojovna se čtrnácti kolejemi. Dochovaná točna, zařízení na zauhlování, zavlažování a broušení jsou stále v provozu. Toto muzeum je začleněno do Stezky průmyslového dědictví (Route der Industriekultur), trasy památek z historie průmyslu.
Železniční muzeum Dieringhausen (Eisenbahnmuseum Dieringhausen) je muzeum železniční historie v Dieringhausenu v okrese Oberbergischer Kreis v Severním Porýní-Vestfálsku v Německu.
Nachází se na místě bývalého lokomotivního depa Deutsche Bundesbahn v Dieringhausenu a je chráněnou historickou památkou s rozlohou 2,7 akrů (11 000 m2). Po ukončení železničního provozu 1. května 1982 byla založena společnost s cílem vytvořit a provozovat muzeum. Téhož roku se konala první muzejní slavnost.
V areálu se nachází historická lokomotivní okružní stanice s dvanácti kolejemi a s nimi spojenou točnou.
Muzeum disponuje vozovým parkem jedenácti parních lokomotiv, jedenácti motorových lokomotiv, čtyř elektrických lokomotiv a sbírkou železničních vozů.
V Dieringhausenu stojí také pruská parní lokomotiva P 8 P8 2455 "Posen" od firmy "Länderbahnreisen / Manuel Jußen", Marburg.
Eisenbahnfreunde Zollernbahn (EFZ) (Železniční spolek Zollernbahn) je německý železniční spolek, který se zabývá zachováním historických železničních vozidel, zejména parních lokomotiv, pokud možno v provozuschopném stavu. Společnost pořádá jednodenní a kyvadlové jízdy, převážně v Bádensku-Württembersku v jihozápadním Německu. Sídlí v Rottweilu.
Provozní společností EFZ je NeSA Eisenbahn-Betriebsgesellschaft Neckar-Schwarzwald-Alb-mbH ("Provozní společnost Neckarsko-černohorské dráhy-Alb").
V roce 1977 se již speciály nejezdily na tratích Bundesbahn kvůli jejich zákazu parní trakce, ale na soukromých železnicích, zejména na Hohenzollerische Landesbahn (HzL) a Württembergische Eisenbahn-Gesellschaft (WEG). V roce 1982 zahájila EFZ pravidelnou muzejní železniční dopravu na trase HzL z Kleinengstingenu do Gammertingenu a v roce 1984 také mezi Hechingenem a Eyachem (předměstí Eutingen im Gäu).
Od roku 1993 mohou lokomotivy EFZ opět jezdit na tratích Bundesbahn. Od té doby se jezdí po celém jihozápadním Německu i mimo něj. Tradicí je od roku 1978 takzvaný "program tří králů"[1] (Dreikönigsprogramm), který se koná každoročně 6. ledna. Skutečně senzační bylo několik zahraničních a dálkových jízd s parními lokomotivami, například v letech 1993 a 1995 do Vídně, v roce 1995 do Rakouska, Itálie a Slovinska do Laibachu (slovinsky Lubljana), v roce 1996 do Drážďan a dále do Berlína a v roce 2007 do Nordhausenu. V roce 1996 ujela vozidla společnosti 197 000 km, lokomotiva č. 01 519 v devadesátých letech někdy najezdila přes 20 000 km ročně.
Společnost pro zachování železničních vozidel (Gesellschaft zur Erhaltung von Schienenfahrzeugen e.V. nebo GES) je jednou z nejstarších společností v Německu, která provozuje muzejní železnici. Sídlo GES je ve Stuttgartu.
Společnost byla založena 8. prosince 1965 skupinou příznivců tramvají v rámci takzvaného spolku Verkehrsfreunde Stuttgart, kteří se přihlásili k zachování a péči o poslední zbývající vůz č. 126 z bývalé Filderbahn, jakož i o další historicky cenné tramvaje. Poté, co stuttgartská tramvajová společnost (Stuttgarter Straßenbahnen neboli SSB) neprojevila zájem o vybudování muzejní sbírky a vůz č. 126 Filderbahn bylo možné zachovat pouze tak, že by zůstal v Ludwigsburgu, obrátil se GES koncem 60. let k perspektivnějšímu tématu otevření železnice. Angažmá GES pro konzervaci a následnou restauraci vozu Filderbahn položilo základní kámen dnešní sbírky Stuttgarter Historische Straßenbahnen.
GES provozuje pravidelný muzejní železniční provoz historickými vlakovými soupravami Feuriger Elias ("Ohnivý Elias") a Sofazügle (doslova: "Malý pohovkový vlak"). Vzhledem k zákazu provozu parních lokomotiv, který vydaly Deutsche Bundesbahn v letech 1977-1985, byl provoz omezen na soukromé železniční tratě Strohgäubahn z Korntalu-Münchingenu do Weissachu nebo Tälesbahn mezi Nürtingenem a Neuffenem. Tyto vlaky tam jezdí dodnes. Pro začátek byly zvláštní jízdy provozovány také na trasách WEG z Enz Nord do Enzweihingen a až do roku 1982 na Filderbahn mezi Stuttgart-Möhringen, Stuttgart-Vaihingen, Leinfelden a Neuhausen auf den Fildern. Od roku 1985 byly nabízeny speciály i na dalších trasách v oblasti Stuttgartu.
Živé železniční muzeum, které provozuje sdružení Association de jeunes pour l'entretien et la conservation des trains d'autrefois (AJECTA), se nachází v bývalém lokomotivním depu Longueville nedaleko stanice SNCF v departementu Seine-et-Marne v regionu Île-de-France.
Muzeum je otevřeno celoročně pro jednotlivce i skupiny, od října do května o nedělích a svátcích od 13 do 17 hodin a od června do září o víkendech a svátcích od 10 do 18 hodin. Prohlídky s průvodcem jsou možné v otevírací době a po domluvě pro skupiny během týdne.
Oslavy stého výročí založení okružní stanice Longueville na Commons
Ve dnech 6., 7. a 8. května 2023 se konala působivá akce nazvaná "Festival Vapeur 2023"6 . Deset parních lokomotiv, z nichž sedm patřilo pozvaným sdružením, bylo uvedeno do provozu a během prodlouženého víkendu zajišťovalo trakci několika zvláštních vlaků přístupných veřejnosti mezi stanicemi Longueville, Villiers-Saint-Georges, Romilly-sur-Seine a Montereau. K účasti na festivalu byly přizvány také čtyři motorové vozy s přibližně deseti historickými elektrickými a motorovými lokomotivami a TGV Sud-Est č. 16. Na konci každého dne byl pro fotografy a kameramany uspořádán vlak s parní lokomotivou mezi stanicemi Longueville a Flamboin-Gouaix. Veřejnosti byla zpřístupněna také rotunda depa-muzea AJECTA, v níž byly umístěny stánky spolků a drážní second-hand.
Lehká železnice Froissy-Dompierre (francouzsky Chemin de fer Froissy-Dompierre, CFCD) je úzkorozchodná železnice o rozchodu 600 mm vedoucí z Froissy (vesnice La Neuville-lès-Bray) do Dompierre-Becquincourt přes Cappy v departementu Somme ve Francii. Je provozována jako památková železnice organizací APPEVA (Association Picarde pour la Préservation et l'Entretien des Véhicules Anciens) a je známá také jako P'tit Train de la Haute Somme. Je poslední, která přežila z úzkorozchodných zákopových železnic o rozchodu 600 mm (1 stopa 11+5⁄8 palce) z bojišť první světové války.
Společnost APPEVA vlastní nebo má ve skladu 9 parních lokomotiv, z nichž tři jsou v provozu a některé jsou považovány za Monument historique, a 24 motorových lokomotiv. Železnice Froissy Dompierre je v provozu od dubna do konce září, o nedělích a svátcích, v červenci a srpnu každý den v týdnu (kromě pondělí). Cesta mezi muzeem Froissy a konečnou stanicí Dompierre trvá jednu hodinu. CFCD je partnerskou železnicí s Leighton Buzzard Light Railway.
Železnice Freiburg-Colmar byla mezinárodní železnice, která dříve spojovala Freiburg im Breisgau v německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko s Colmarem ve francouzském departementu Haut-Rhin (region Alsasko). Trať překračovala řeku Rýn po mostě mezi Breisachem a Neuf-Brisachem. Od zničení tohoto mostu v roce 1945 trať z Freiburgu končí v Breisachu a tento úsek trati se nyní běžně nazývá Freibursko-breisachská dráha nebo Breisacherbahn. Úsek z Freiburgu do Breisachu byl dokončen v roce 1871 a zbývající část v roce 1878.
Od zničení Rýnského mostu
Trať Colmar-Volgelsheim (francouzský úsek)
Francouzská železniční společnost SNCF provozovala po druhé světové válce osobní dopravu mezi Colmarem a Volgelsheimem, ale v roce 1969 ji ukončila. Z Colmaru do rýnského přístavu u Marckolsheimu dodnes jezdí pouze dva nákladní vlaky denně. V roce 1982 byla založena společnost Chemin de Fer Touristique du Rhin, která na francouzské části trati provozuje památkovou železniční dopravu. To je umožněno mimo jiné tím, že jí Colmarská obchodní komora bezplatně pronajímá trať Volgelsheim-Marckolsheim.
Katalánské železniční muzeum (katalánsky: Museu del Ferrocarril de Catalunya (Katalánské muzeum železnic): Museo del Ferrocarril de Cataluña je muzeum ve Vilanově i la Geltrú (Katalánsko, Španělsko). V muzeu se nachází rozsáhlá sbírka historických železničních lokomotiv a dalších kolejových vozidel v bývalé stanici a kruhové hale. Nachází se v blízkosti železniční stanice ve Vilanově i la Geltrú, 40 km jižně od Barcelony.
Sbírka muzea zahrnuje více než šedesát vozidel ze všech historických období, různých zemí původu a různých technologií, včetně 28 parních lokomotiv z konce 19. století a kopie první parní lokomotivy používané na Pyrenejském poloostrově, která se stále používá při předváděcích jízdách první neděli v měsíci. Sbírka zahrnuje také motorové a elektrické lokomotivy, osobní vozy, typ Bogie Harlan, návěstní most a originální pákový rámový stůl pro stavědla používaný na barcelonském hlavním nádraží.
Baskické železniční muzeum (baskicky Burdinbidearen Euskal Museoa, španělsky Museo Vasco del Ferrocarril) se nachází ve městě Azpeitia v Baskicku ve Španělsku. Má sbírku parních lokomotiv a dalších kolejových vozidel i dalších předmětů, z nichž většina souvisí s baskickou úzkorozchodnou železniční sítí. muzeum se nachází v budově bývalého nádraží v Azpeitii.
Muzeum provozuje památkovou železnici mezi Azpeitií a Lasao na bývalé železniční trati Urola. Trať dlouhá 4,5 km je izolovaná od sítě Euskotren.
Wolsztynské lokomotivní depo je jediné stále funkční lokomotivní depo v Evropě a pravděpodobně i na světě, z něhož jsou téměř denně vypravovány parní lokomotivy pro jízdu pravidelných osobních vlaků, nejčastěji na trase z Wolsztynu do Poznaně, Lešna nebo Zbązynku. Je to také jediné místo, kde si můžete prohlédnout stále funkční dílny, stroje a zařízení, jakož i další technické zázemí sloužící k údržbě a opravám parních lokomotiv. Nejedná se o skanzen ani o muzeum vytvořené za účelem prezentace parních lokomotiv a jejich zařízení, ale o skutečnou strojní halu, která je v provozu již více než 100 let. Pouze zde můžete téměř každý den vidět zahřátou parní lokomotivu.
Lokomotivní depo funguje na základě souboru majetku Úseku údržby a oprav parních lokomotiv ve Wolsztynu Západního závodu PKP Cargo SA, který na Lokomotivní depo převedla společnost PKP Cargo SA na základě darovací smlouvy. Hlavním cílem Lokomotivní boudy Wolsztyn je zachování kulturního dědictví a šíření znalostí o technické kultuře související s historií železniční dopravy, zejména parní trakce, prostřednictvím provozování aktivní lokomotivní dílny a vypravování vlaků parní trakce.
Muzeum úzkorozchodné železnice v Sochaczewie (polsky Muzeum Kolei Wąskotorowej w Sochaczewie) je památkově chráněná železnice o rozchodu 750 mm v Sochaczewie v Polsku, asi 50 km západně od Varšavy. Muzeum sídlí v budově bývalé Sochaczewské okresní úzkokolejky (polsky Sochaczewska Kolej Powiatowa). Disponuje vozovým parkem historických parních, motorových a elektrických lokomotiv o rozchodu 750 mm, nákladními vozy, osobními vozy a drezínami. Má také malý počet exponátů standardního rozchodu a dalších exponátů.
Část železnice byla obnovena a uvedena do provozu. Vlaky z muzea do Kampinoského pralesa jezdí v sobotu od konce května do poloviny září a během letních prázdnin také ve středu.
Muzeum bylo založeno v roce 1984 a otevřeno v roce 1986. Je pobočkou železničního muzea ve Varšavě. Vzhledem k nejistému stavu pozemkového majetku a finančním potížím je budoucnost obou nejistá.
V súčasnosti ČHŽ premáva denne počas turistickej sezóny od 8. 4. do 16. 9. 2023, prevádzka je zabezpečovaná na úseku trate zo Šánskeho do Čierneho Balogu (iba na objednávku), do Vydrovskej doliny a do Dobroče. V roku 2012 bola s podporou Európskej únie otvorená obnovená trať z Čierneho Balogu do miestnej časti Dobroč (4km). Mimoriadne jazdy je možné objednať si kedykoľvek. Vozový park pozostáva zo štyroch parných lokomotív, piatich motorových lokomotív a zrekonštruovaného motorového vozňa M21 004. Lokomotívy sú v prevádzke spolu so súpravou historických osobných vozňov. Časť z nich vrátane reštauračného vagóna, je v prevedení letných vyhliadkových vagónov, ktoré umocňujú priamy zážitok z jazdy a prírody. Tieto vagóny získala ČHŽ prestavbou pôvodných nákladných vagónov, v jednom prípade ide o originálny letný vyhliadkový vagón zachránený zo zrušenej trate Ružomberok - Korytnica Kúpele. Zaujímavosťou je i ručný spôsob brzdenia súprav, obvyklý práve na lesných železniciach.
Ozubnicová železničná trať Tisovec - Pohronská Polhora vznikla v roku 1896, najmä pre potreby rozvíjajúceho sa hutníckeho priemyslu. Keďže jej pôvodné ozubnicové zariadenie šťastne prežilo obdobie útlmu výroby železa v druhej polovici 20. storočia, mohla sa železnica stať v roku 2008 kultúrnou pamiatkou. Na základe jedinečnej akvizície ozubnicového parného rušňa zo zrušenej rumunskej ozubnicovej železnice sa táto slovenská železničná trať stala jediným miestom v Európe, na ktorom si je možné v plnosti vychutnať dávno zabudnutý zážitok jazdy ozubnicovým parným vlakom na železnici normálneho rozchodu.
Lesná železnica vedúca Bystrickou dolinou je dnes súčasťou Múzea kysuckej dediny v Novej Bystrici – Vychylovke.
V minulosti sa využívala na transport dreva.
V súčasnosti je zachovaná časť kysuckého úseku tejto úzkorozchodnej železnice už prepojená s lesnou železnicou susedného oravského regiónu (spolu bývala kysucko-oravská lesná železnica).
Trasa má 5 km a vedie zo stanice Skanzen na stanicu Chmúra – 1.úvrať a späť. Vlaky premávajú od mája do konca októbra.